Má Chicago ještě šanci, jak otočit sérii?

Jako fanoušek věřím, že ano. Ale musí přijít razantní změna, která se musí stát během dvou dnů, které dělí zápasy číslo 3 a 4.

Nashville zatím dominuje hře a ani třetí zápas nebyl jiný. Pouze ve druhé periodě posledního zápasu byli Hawks lepším týmem. Pomohli tomu vstřelené góly a přesilové hry, které mělo Chicago ve druhé dvacetiminutovce k dispozici. Jinak ale obraz ale neměnný a Nasville je dominantním týmem.

Proč mají Predators navrch?

Prvně, Peter Laviolette naordinoval svému týmu výbornou strategii. Především jejich obrana středního pásma, která výborně limituje přechod Hawks do útočné třetiny. Chicago obecně, především potom druhý útok s Kanem a Panarinem, se snaží puky zavážet. To Nashville však výborně eliminuje a Blackhawks na to nenašli odpověď. Po nahození, ke kterému jsou často nuceni, nedokáží puk získat zpět a ani vytvořit pořádný tlak na obranu Predators, která tak má čas na rozehrávku.

Ukázka obrany neutral zone ze strany Predators. Patrick Kane v tomto případě skončil hned na prvním bránícím hráči.

Za druhé, Hawks nejenže mají problém s vlastní ofenzívou, ale i s defenzivní hrou. Predators totiž výborně praktikují to, co by potřebovalo Chicago. Výborné napadaní.

A potom je tu problém, jak limitovat první útok Nashvillu Forsberg-Johansen-Arvidsson, který je zatím fantastický. První formace už vstřelila 5 gólů při hře 5 na 5. Jejich hra při počtu 5 hráčů na obou stranách je výborná, když zatím jde o druhý nejlepší útok v celém play-off v CF% s 63,9 % (lepší je pouze formace Toronta Hyman-Matthews-Nylander). A jejich útok navíc přehrává elitní hráče Chicaga, proti kterým z velké části nastupuje.

Co s tím?

Niklas Hjalmarsson proti všem třem odehrál za tři utkání přes 30 minut, proti nikomu jinému nenastupoval častěji. A byl u 3 z 5 branek, které vstřelili. Jeho obranný partner Duncan Keith proti trojici Forsberg-Johansen-Arvidsson strávil o pár minut více času než Hjalmarsson. A byl hned u 4 z 5 gólů, které Blackhawks inkasovali.

Nicméně, lepší obrannou dvojici na ně Chicago nasadit nemůže, Keith a Hjalmarsson si s tím musí poradit. Problém je spíše v útoku. Je pro Joela Quennevilla opravdu nejlepší držet Jonathana Toewse proti této formaci, když jeho talent může být využit jinak, více ofenzivně? V průběhu utkání si právě tohle možná Joel Quenneville uvědomil, protože ve třetí třetině se snažil, pokud to situace dovolila, posílat na led formaci Marcuse Krugera. Asi nejlépe hrající útok Chicaga v zápase.

Až teď se však dostávám tam, kam se snažím celou dobu zamířit. Nevolám nutně po změnách v útocích, jednotlivé formace by tak, jak hráli právě třetí zápas mohli fungovat i nadále. Možná kosmetická změna by mohla přijít ve 4. formaci, protože proč máme v sestavě hráče, který odehraje za téměř 4 kompletní třetiny necelých 7 minut? 

Jak ofenzivně probudit Jonathana Toewse a dopřát mu více prostoru?

Obecně, trenér může hráči pomoci ve hře třemi způsoby - tím proti komu hraje, s kým hraje a kdy chodí na led.

Proti komu Toews nastupuje se zčásti změnilo už v posledním zápase, jak jsme zmiňoval dříve. A Joel Quenneville by v tom měl pokračovat.

To, kdy Toews bude na ledě se jen tak nezmění. Jonathan Toews je nejlepším hráčem Hawks na vhazování. Quenneville ho potřebuje a jeho formace si tak bude muset poradit s handicapem v podobě nasazování, protože si Chicago nemůže dovolit Toewse posílat jen do vybraných situací. 

Třetí část je dát mu jiné spoluhráče, v tomhle případě asi ta nejtěžší. Ve třetím utkání se k němu vrátil Marián Hossa, se kterým si Toews historicky rozumí a odehráli toho vedle sebe už hodně. Nick Schmaltz na druhém křídle však musí svoji hru rapidně zlepšit. V sezóně ukázal, že hokej hrát umí výborně a s Toewsem by mu to mohlo fungovat. Hledat další levé křídlo v průběhu play-off opravdu není ideální a Nick Schmaltz by mohl být typologicky ideálním hráčem ke zmíněné dvojici.

Kde by však mohla, a měla, přijít změna, je ne v útoku, ale v obraně. V průběhu základní části byl v sestavě totiž pouze jediný hráč, se kterým Jonathan Toews kontroloval více než 60 % střeleckých pokusů (přesně 64 %) - Michal Kempný, který si však od příchodu Johnnyho Oduyi sotva zahrál. 

Porovnání CF% Jonathana Toewse se všemi obránci v týmu. Velikost bubliny znázorňuje čas na ledě.

Joel Quenneville nastoupil s téměř totožnou sestavou (pár změn v útoku) do všech tří zápasů a všechny tři se vyvíjeli téměř stejně. Michal Kempný nabízí úplně jinou hru než například zmíněný Oduya. Proč se nezkusíme vrátit k něčemu co v základní části fungovalo? Tedy páru Kempný-Seabrook.

Proti Kempnému však mluví několik věcí. Český bek úplně nesedí do systému, který Joel Quenneville chce hrát, který však nefunguje... A také se s ním musí trochu jinak zacházet než s Oduyou a na led ho posílat do jiných situací. 

(K zamyšlení je proč vůbec hráč, který nesedí do systému přišel. Stejný je i případ Briana Campbella, který byl na Floridě minulou sezónu nejlepším obráncem a Aaron Ekblad si vedle něj vysloužil štědrou smouvu. V Chicagu ale Campbell trpí právě na herní systém.) 

Pravdou je, že Chicago se stávalo během ledna a února stále lepším týmem v kontrole střeleckých pokusů. Až do příchodu Oduyi, který následně vyřadil ze sestavy Kempného a Chicago se v březnu znovu vrátilo k horším výsledkům.

Co dále hovoří pro českého beka je jeho hra v neutral zone, která právě vede k jeho dobrým Corsi číslům, a navíc by na Nashville mohla platit. Kempný předvádí trochu riskantnější hru, kdy neustupuje a snaží se soupeře donutit k nahození. To je velký rozdíl od Oduyi, nebo i Hjalmarssona, proti kterým má soupeř častěji vstupy do pásma s pukem na hokejce.

S trochou nadsázky bych řekl, že Michal Kempný může změnit celou sérii. Nebo bych si to aspoň přál. Jednoznačné je, že jeho nasazení nám rozhodně neublíží.

Samozřejmě, tohle je jen jedna část, která by mohla něco udělat s vývojem série. Chicago se musí zlepšit jako tým, od prvního do posledního hráče, jinak je dost možné, že už od českého pátečního rána nebudeme mít my, fanoušci Blackhawks, co sledovat.